Politika zaměstnanosti

V České republice v současnosti existuje početná armáda nepracujících občanů s nízkou nebo nulovou kvalifikací. Firmy s potřebou tohoto druhu pracovní síly však raději najímají pracovníky z jiných zemí ležících většinou mimo EU. Tento trend jasně dokazuje, že u nás dochází k systémovému selhávání pracovní motivace (nejen) nepřizpůsobivých. Takový fakt je pro naši zemi velmi nepříznivý, protože každý dovezený cizinec znamená pro daňové poplatníky zvýšení nákladů na sociální podporu pro domácí nezaměstnané, kterým zabírá pracovní místo. K těmto penězům je navíc potřeba každoročně připočítat miliardové škody způsobené zahraničními pachateli a desítky milionů za nepojištěné cizince, které zadarmo ošetřují české nemocnice.

Zcela nelze pominout ani riziko, že kvůli špatnému nastavení imigrační politiky a sociálního systému začnou brzy zahraniční dělníci, kteří se u nás stále častěji trvale usazují, masově přejímat životní strategii nepřizpůsobivých se všemi negativními důsledky, jichž jsme dnes svědky v západní Evropě. Dovoz nekvalifikované pracovní síly z cizího kulturního prostředí s sebou nese nebezpečí budoucích těžko řešitelných problémů a nepřispívá ani ke zvyšování našeho inovačního potenciálu, ani ke kvalitě života občanů ČR. Jádrem naší politiky je proto teze: „ani jeden dovezený pracovník na místo pro nekvalifikované“.

Základní body naší politiky zaměstnanosti vůči nepřizpůsobivým:

• sociální podpora by měla být pro zdravé lidi v produktivním věku časově omezeným privilegiem využívaným pouze v odůvodněných případech. Rozhodně by neměla být jako dnes jakýmsi přirozeným právem nepřizpůsobivých, nebo dokonce „výpalným“ vypláceným pro to, aby neporušovali právní řád.

• Každý pracující by se měl mít výrazně lépe než práceschopný člověk dlouhodobě žijící výhradně ze sociálních dávek.

• Zvýšení pracovní mobility nepřizpůsobivých – zavedení povinnosti pro práceschopné nepřizpůsobivé přijmout jakoukoliv nekvalifikovanou práci i mimo místo jejich bydliště – v rámci regionu, pokud potenciální zaměstnavatel nabídne dopravu do zaměstnání, nebo v rámci celé ČR, pokud k místu bude nabídnuto také odpovídající ubytování. Bezdůvodné odmítnutí nastoupit do přiděleného zaměstnání by pro nepřizpůsobivého automaticky znamenalo zastavení nároku na jakoukoliv sociální podporu ze strany státu.

Zvýšení pracovní mobility nepřizpůsobivých, kteří jsou kromě velkých měst soustředěni především v menších pohraničních obcích s vysokou mírou nezaměstnanosti, je podle nás zásadním předpokladem pro jejich plnohodnotné zapojení do pracovního procesu.

Vláda místo toho chce diskriminačním způsobem uměle vytvářet pracovní místa pouze pro nepřizpůsobivé na dotovaných veřejně prospěšných pracích přímo v místě jejich bydliště, kde po vyčerpání dotací nezaměstnanost rychle dosáhne zpátky své původní úrovně.

• Aktivní snaha státu o obsazování pracovních příležitostí domácími nezaměstnanými – zpřísnění podmínek pro zaměstnávání nekvalifikovaných cizinců ze zemí mimo EU a uplatňování tvrdších postihů za jejich nelegální zaměstnávání.

• Zavedení postihu za sabotování pracovního procesu - pokud kdokoliv práceschopný bude sabotovat svoje zapojení do pracovního procesu, tj. třikrát za sebou během jednoho roku bude propuštěn pro hrubé porušení pracovní kázně, přijde na určitou dobu o nárok na veškeré sociální dávky.

Cílem naší politiky zaměstnanosti není draze vytvářet dotovaná pracovní místa pro nepřizpůsobivé, jak plánuje vláda. Místo toho chceme důsledně obsadit domácími nepřizpůsobivými už objektivně existující místa určená pro nekvalifikovanou pracovní sílu, která dnes zastávají především cizinci. Tím by měly být vyřešeny dva velké problémy naráz. Prvním z nich je financování nepřizpůsobivého života části obyvatel a druhým jsou negativní dopady dovozu nekvalifikované pracovní síly na život celé naší společnosti.