Učitelé odmítli vládní Strategii boje proti sociálnímu vyloučení

Více než 76 tisíc pedagogů a dalších občanů připojilo svůj podpis pod petici proti rušení praktických (dříve zvláštních) škol, které navštěvují děti s lehkým mentálním postižením a děti, které na základní škole opakovaně selhávají. Praktické školy by měly být zrušeny, protože vládě, její zmocněnkyni pro lidská práva a Agentuře pro sociální začleňování se zdá, že tento typ škol navštěvuje příliš vysoké procento cikánských dětí. V rámci aktuální Strategie boje proti sociálnímu vyloučení si proto vláda za tichého souhlasu mainstreamové „opozice“ a komunistů dala za cíl tyto školy bez náhrady zrušit a jejich žáky poslat do běžných základních škol bez ohledu na to, že bez dostatečného finančního a personálního zajištění bude tímto krokem ohroženo vzdělávání všech dětí.

V minulosti jsme v naší Strategii postupu proti nepřizpůsobivému stylu života upozornili na destrukci, jež hrozí českému školství v důsledku nezodpovědného experimentu, který připravuje vláda. Stejně odmítavě se před rokem k těmto šíleným pokusům vyjádřila ve své výzvě také Asociace speciálních pedagogů ČR. Bohužel musíme konstatovat, že vládu ČR názor skutečné opozice, veřejnosti ani odborníků stejně jako v řadě jiných záležitostí vůbec nezajímá.

Místo zkušených pedagogů o další existenci základních škol praktických a v důsledku o celé budoucnosti českého školství rozhodují lidé, kteří v této oblasti nemají žádnou odbornou praxi. Erudici těchto úředníků stejně jako před rokem 1989 nahrazuje buď jejich ochota ohýbat hřbet, nebo svazácké nadšení pro režimní politiku. Rozdíl je jen v tom, že chiméru beztřídní komunistické společnosti nahradila fantasmagorie multikulturalismu, jinak je stejně jako za normalizace přípustné a ospravedlnitelné zničit každého, kdo se veřejně postaví proti proudu. V tomto smyslu sám za sebe mluví třeba vyhazov úřednice ministerstva školství Marty Teplé, která si troufla nahlas kritizovat vládní koncepci kvůli jejímu diskriminačnímu charakteru vůči řádným občanům. Motivy profesní likvidace Ladislava Bátory jsou široké veřejnosti natolik známé, že se zde jeho jméno objevuje pouze pro pořádek.

Kdo je tedy podle Nečasovy vlády nejvíce povolaný k provádění „reformy“ základního školství? Na následujících řádcích si představíme jednoho z těchto „expertů“, kterým je Viktor Piorecký, „odborník v oblasti vzdělávání“ z Agentury pro sociální začleňování. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal už jako jednadvacetiletý student sociologie, když vystupoval jako mluvčí radikálně levicové organizace Iniciativa proti ekonomické globalizaci, která koordinovala protesty proti pražskému zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Později narozeným bude nejspíš vhodné připomenout, že tyto protesty se zvrhly v masové násilnosti ze strany anarchistů a komunistů, jejichž řádění si vyžádalo značné množství zraněných a velké materiální škody, mimo jiné na sanitkách pražské záchranky.

Nedlouho po nepokojích vyšel na zpravodajském portálu iDNES.cz článek, v němž o sobě Viktor Piorecký hovoří jako o anarchistovi a vyznává se z pravidelné účasti na anarchistických demonstracích, „jež čas od času končívají symbolicky bitkami s pravicovými skinheady.“ Ještě zajímavější je jeho vztah ke vzdělání. "Už na škole jsem platil spíš za grázlíka - kouřil jsem za školou, učil jsem se spíš průměrně,“ řekl tehdy Piorecký. Není divu, že zástupkyně ředitele nymburského gymnázia paní Věchtová na dotaz novinářů shrnula Pioreckého studium větou: „Mohu říct, že s ním máme spíš zkušenosti negativní.“

Místo svého vzdělání se Viktor Piorecký raději věnoval radikálně levicovým aktivitám, ve kterých pokračoval i při pozdějším studiu sociologie. Během něj vstoupil také do ekologického hnutí Nesehnutí. Tehdejší Pioreckého kolega z této organizace Jan Beneš ho charakterizoval mimo jiné těmito slovy: "Viktor určitě není zlý, ale chová se často jako malý kluk. Je živelný a impulzivní, často jej něco napadne a okamžitě to udělá.“

Je těžké uvěřit, že lídři koaličních stran Nečas, Kalousek a Peake jsou opravdu tak tupí, aby levičácké multikulti aktivisty bez odborných zkušeností, mezi něž podle nás patří Viktor Piorecký a drtivá většina jeho kumpánů z „lidskoprávního“ byznysu, skutečně považovali za erudované odborníky, kteří jsou schopni navrhnout a řídit jakoukoliv smysluplnou reformu. Proč tedy vrcholní politici přehlížejí hlasy skutečných odborníků a schvalují scestné dokumenty typu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení?

Odpověď je jednoduchá. Problematika nepřizpůsobivosti mainstreamové politiky dlouhodobě vůbec nezajímá, nebo si s ní kvůli svým rozumovým či ideologickým limitům nevědí rady. Velice rádi by nepřizpůsobivé dál ignorovali, jenže to už není díky projevům nespokojenosti občanů tak jednoduché jako dřív. Svou ideovou vyprázdněnost se proto snaží zamaskovat přebíráním receptů různých „lidskoprávních“ aktivistů, které však vycházejí z myšlenkového podhoubí multikulturalismu a radikální levice, což nutně vede jenom k dalšímu zhoršování už tak špatného stavu.

Mluvčí ministerstva školství v reakci na poslední petici proti rušení praktických škol slíbil, že resort možná bude uvažovat o změnách některých plánovaných kroků a nevyloučil možnost, že praktické školy nakonec nezaniknou. Bylo by hezké, kdyby petice uspěla a vláda se konečně začala řídit názory opravdových odborníků, ukončila diskriminaci řádných občanů a všechny obchodníky s lidskými právy poslala hledat si nějakou užitečnou práci. Jenže podle minulých zkušeností není optimismus na místě, protože vláda už příliš mockrát dokázala, že její sliby nemají žádnou cenu.

Praktické školy jsou navíc jenom jedním z mnoha střípků na obrovské mozaice problematiky nepřizpůsobivosti, kterou je potřeba řešit komplexně. Vláda a mainstreamová „opozice“ včetně komunistů přitom shodně prosazují další diskriminaci řádných občanů a výhody na úkor ostatních pro nepřizpůsobivé. Oproti nim Dělnická strana sociální spravedlnosti nabízí vlastní alternativu: rovná práva a povinnosti pro všechny. Každý ať si v příštích volbách vybere sám!